Milí přátelé,
dnes jsme se měli sejít v Kroměříži na Jarní obnově. Byly připravené přednášky, zajištěné prostory, jídelníček …
Těšili jsme se na sebe, na skupinky, na setkání s těmi, se kterými jsme prožívali kosmický let. Že znovu uvidíme raketu, která nás v létě provázela prostorem mezi Marsem a Venuší, prostorem mužů a žen odhodlaných trávit život v dvoumístné kosmické lodi.
Kosmonautika ale v dnešní době není masovou záležitostí, a současná situace nám to připomíná. Náhle jsme sami na orbitu, jen se svojí rodinou. Jsme vlastně stejně jako skuteční kosmonauti na ISS odkázáni na pomoc moderní techniky. Můžeme si jako oni jen zavolat, zamávat přes displej počítače, telefonu či tabletu. Ale nemůžeme se dotknout, obejmout. A chybí to čím dál tím více.
Ale přestože jsme od sebe tak vzdáleni, jsme si současně i blízko. Tuto blízkost můžeme dát najevo třeba zaslanou SMS, modlitbou, vzpomínkou, mailem … a také společnou chvílí, ve které budeme číst Manželák, který je v příloze. Jen bude divné číst ho na obrazovce a neslyšet šustot obracené stránky a necítit vůni tiskařské barvy.
Je více věcí, na které si musíme zvykat, a řada těch, kterým musíme odvykat. Jsme uvězněni v různých životních situacích. Někdo má možnost trávit čas na zahrádce a jiný zase žije mezi stěnami až příliš těsnými. Někdo je rád za čas na sebe a možnost dohnat různé resty v domácnosti, jiný se může cítit jako v kleci nebo ve vězení. Někdy by byl vděčný za možnost home office, když jde do zaměstnání městem duchů, jiný se už na počítač nemůže ani podívat. Pro někoho je neděle bez účasti na mši nějak prázdná, jiní objevili bohatství domácí církve. Někdo touží být s dětmi, od kterých je odloučený, zatímco jiný byl dal království za pečouny.
To však neznamená zvykat si žít bez přátel, bez společenství, bez Boha. K tomu nás přece nemůže donutit ani sebetěžší situace. Chtěli bychom sice, aby to bylo zase jako dřív, ale ještě dlouho to takové nebude. Musíme k sobě hledat jiné cesty. Třeba se budou podobat tématu letního kurzu – letu neznámým prostorem. Ztracenou svobodu možná překvapivě nalezneme ve virtuální prostoru internetu, dosud pro mnohé z nás neznámém a nebezpečném. Možná máte jinou vizi. Podělme se o ni.
Už první přednáška na letním kurzu nás učila, že krize otevírá nové bohatství. Přesněji řečeno, překonaná krize. Krize se nepřekonává optimismem, ale nadějí. To je velký rozdíl. Optimista jen čeká, že bude lépe – člověk naděje – ten pro lepší budoucnost něco dělá.
Buďme tedy lidmi naděje
Martin a Marie
