Menu Zavřeno

2010-04-11 Bálint v Jaroměřicích u Jevíčka

Z různých výzkumů vyplývá, že přátelé jsou považováni za lidi, „které rádi vidíme, v jejichž společnosti se dobře cítíme. Být s přáteli je jedním ze zdrojů radosti a životní spokojenosti. Přátelé jsou naší sociální oporou, mluvíme spolu o vzájemných problémech. Mají pro nás plné pochopení, můžeme jim věřit. Poskytnou nám emoční podporu, když ji potřebujeme. S přáteli máme většinou společné zájmy a sdílíme s nimi různé činnosti.“ (Miluše Soudková).

Pokud i Vy chcete posílit svá přátelství s ostatními vedoucími páry, posloucháte rádi příběhy druhých, máte fantazii, co byste dělali Vy na místě toho druhého, láká Vás společný večer v kruhu přátel, rádi se chvíli touláte přírodou, trápí Vás vztahy s páry, které Vám byly svěřeny na MS, nevíte si rady se vztahem k příbuzným, přátelům, kolegům v práci, a dáte taky rádi do placu něco za sebe – třeba příběh, buchtu, vínečko – pak přijměte, prosím, pozvání na víkend pro VPS. Více informací najdete zde.

P á t e k:
17.30-18.30 Příjezd, registrace
19.00-19.30 Večeře
20.00-21.30 Zahájení, úvodní informace, společná modlitba

S o b o t a:
08.00-08.30 Snídaně
08.30-10.00 Bálintovská skupina I.
10.00-10.30 přestávka
10.30-12.00 Bálintovská skupina II.
12.00-13.00 Oběd
13.00-15.30 Odpolední volno – výlet – dle počasí
15.30-16.00 Kafe
16.00-17.00 Mše sv. v Kostele Povýšení Svatého Kříže na Kalvárii
17.00-17.30 Kafe
17.30-19.00 Bálintovská skupina III.
19.00-19.30 Večeře
19.30 –         Společný večer „Mé nejistoty v roli VPS“ a další témata

N e d ě l e :
08.00-08.30 Snídaně
08.30-10.00 Bálintovská skupina IV.
10.00-10.30 Přestávka
10.30-12.00 Reflexe, ukončení a společné rozloučení
12.00-13.00 Oběd

Případné změny v programu podle aktuálního počasí a nálady.

Foto: Luboš Imramovský (pro zobrazení klikněte na obrázek)

Bálintovská skupina

Autorem myšlenky skupinového řešení problémů je anglický psychoanalytik maďarského původu Michal Bálint (1896-1970). Po něm se tyto techniky všeobecně nazývají bálintovské.

Bálintovská skupina je metoda, při které se problémy řeší skupinovou diskuzí. Původně se tato technika využívala v lékařské a později i v psychologické praxi. Pro vedení těchto skupin v klasické podobě je zapotřebí absolvování náročného výcviku. Výhodou této techniky je, že má předem stanovená pravidla. Umožňuje to snáze se držet stanoveného tématu a postupovat v určitých krocích, které jsou časově omezeny a tím pomáhat držet i celkový časový limit diskuse. Přesto je zapotřebí počítat asi se 60 – 90 minutami pro řešení jednoho případu. Výběr obtíží, které je vhodné řešit touto technikou je vymezen asi tímto způsobem: měli bychom se vyhýbat problémům, které nejsou v naší moci ovlivnit nebo řešit, to znamená otázky příliš obecného charakteru, ve kterých se dostaneme do patové situace (nemůžeme měnit legislativu, navyšovat finanční prostředky na nějakou aktivitu).

Technika je určena především k pokusu o řešení vztahových záležitostí, kdy jsme si např.nejistí v některé výchovné situaci s konkrétním žákem.

Průběh diskuze :

  • vedoucí skupiny vyzve účastníky, aby nastolili problémy, které by chtěli řešit 
  • pomocí hlasování je vybrán ten případ, na kterém skupina participuje 
  • ten, kdo případ předkládá, přednese ho tak, jak si ho pamatuje, nejde pouze o objektivní informace, ale subjektivní obraz případu v mysli pedagoga (časový limit pro expozici je 10 minut) 
  • v další fázi se účastníci ptají na další okolnosti, které mohou situaci případu nějak osvětlit (10 minut) 
  • fáze fantazie a volných asociací: ostatní členové skupiny prezentují své představy o tom, co s celým případem souvisí, jaké asociace v nich případ vyvolává ; v této fázi je třeba skupinu podněcovat k tomu , aby se zbavila racionalizací a pokusili se uplatnit svou intuici a fantazii (10 minut), 
  • v předposlední fázi říkají přítomní, jak by prakticky daný problém sami řešili, kdyby byli na místě člověka, který problém předkládá; předkladatel se této ani předešlé debaty nezúčastní, ale pozorně naslouchá(10 minut) 
  • v závěrečné části se předkladatel vyjádří k tomu, co zde bylo řečeno, ocení to, co pro něho bylo užitečné; cílem není najít objektivní pravdu, ale nabídnout předkládajícímu spektrum možných řešení a námětů, ze kterých si vybere ty, které pro sebe považuje za nosné. 

Vhodné je, když jsou tato setkání v pravidelných intervalech.