Jan Šlachta: Noční obloha
Vyjděte občas ven, podívat se na noční oblohu.
A mluvte spolu, o starostech, o naději, o Bohu.
Ty ženo, přiviň se s láskou k svému muži.
Pohlaď jeho ruce – v dlaních ztvrdlou kůži.
Řekni mu, jak jsi ráda, že ho máš,
A že je to nejlepší chlap, co znáš!
Ty muži přimkni se k své ženě.
Slova lásky šeptej jen jí – něžně.
Řekni, jak hrdý jsi dnes na ní
 a že je stále tvého srdce paní.
Možná pak v tichu zahlédnete, jak padá hvězda.
A vy znovu uvěříte, že se vám to nezdá.
Poděkujte za vše, co prožili jste tady.
Za obnovení vztahu a nové kamarády.
Když si pak dáte několik pus,
Zazáří souhvězdí letících hus.
Můžem si slíbit, že když bude úplněk,
Vyjádříme tím svůj vděk, že vytvoříme modlitební stráž.

A na chvíli znovu setkáme se – skrz modlitbu „Otče náš“